Jako malí jsme měli doma pudly. Prvního si ani nepamatuju, druhého si pamatuju, protože mě pokousal. Pak jsme nějaký čas psy neměli až přišel taťka s nápadem, že bychom si mohli pořídit boxera. Po mamčině ječení, že nahatýho psa doma nechce a že se neshodneme na jméně, jsme si vesele jeli pro mého prvního boxera Dana. Dan byl oproti pudlům nebe a dudy. Nikdy po mně zle nevyjel, přestože rodinu si chránil proti cizím lidem velmi ostře. Povahově byl celý život velké štěně, což o svých psech potvrzuje většina majitelů boxerů. Na boxera se dožil poměrně vysokého věku 11 let bez významějších chorob. Zemřel v létě roku 2004.

Po Danově smrti jsme vydrželi ticho v domě asi týden a pak jsme přivezli Dustina Placatku. Povahově je úplně jiný (dlouho jsme tipovali, že je asi němý, ale nakonec štěknul), ale v hravosti je jako všichni boxeři bezkonkurenční.

Protože náš Placka je ale navýsost společenský a při procházkách vyváděl naprosté divy, když jsme potkali jiného psa, se kterým si mohl hrát, rozhodli jsme se, že druhý krk ještě uživíme a že mu pořídíme kámoše nebo kámošku. A tak se k nám ještě týž rok přistěhoval Plivník aka Harynka.

28.8.2006 Se Harynce narodilo 9 zdravých a silných štěňat. Překvapeným tatíkem je Dustin. :)

Jedno ze štěňat jsme si nechali - dostal jméno Barí.

Spondylóza

V zimě 2005 jsme zjistili, že má Hara spondylózu. Spondylóza je onemocnění (u boxerů bohužel hojné, údajně jí trpí až 80% boxerů), kdy se na páteři tvoří výrůstky, které postupem času tvoří můstky mezi jednotlivými obratli a může dojít i ke srůstu páteře. Když začnou ale výrůstky růst dovnitř tj. zasahovat do míchy, což je častý případ u boxerů, většinou ve věku od 6-9 let ochrnou na zadní nohy a boj zpravidla končí uspáním. Během růstu výrůstků na páteři, tj. asi tak do 3 let, mají psi občas problémy s pohybem. Chvíli kulhají na zadní, chvíli na přední nohy, podle toho, jestli mají srůsty na bederní nebo na krční páteři, ale není to nic hrozného. Páteř se dá i operovat, ale moc se to nedělá, protože jde o nákladnou věc, která dá navíc organismu hodně zabrat. Lékaři ale operaci samozřejmě nabízejí. Na těchto stránkách jsem našla i obrázky srůstů a klasifikaci stupňů spondylózy.

Haru zatím bolela páteř jen jednou kolem vánočních svátků, od té doby jsme žádné komplikace nepozorovali. Rentgen nám ukázal dva obratle srostlé úplně plus náběh na další srůst, vše v bederní oblasti. Bolesti má jen když to srůstá, ve chvíli, kdy už jsou obratle srostlé, už ji to nebolí, protože o sebe nedřou trny, které vznikají na jednotlivých obratlech a které pak tvoří srostlý můstek. Při srostlé páteři tedy pes nemá bolesti, jen se hýbe a běhá trochu toporněji, což ale jinak nevadí. Léčba prakticky neexistuje, postup nemoci se dá akorát zpomalit. Doporučuje se udržovat páteř psa v teple, což ovšem neznamená, že by měl být celou zimu doma. Naopak, pes by se měl hodně hýbat, nelenivět, aby neměl ochablé svaly podél páteře, takže pohyb venku spojený se psím oblečkem na zádech. V období, kdy má bolesti, se mu můžou dávat buď psí léky (rimadyl), které jsou docela drahé, ale nezatěžují psovi organismus. Někteří majitelé psů podávají obyčejný brufen, ibuprofen, ale tím psa vystavují velkému riziku vzniku žaludečních vředů - i pouhá jedna tableta může nastartovat vznik vředu, takže tyto léky jsou pro psy velmi riskantní a důrazně nedoporučuji je psům dávat.

Informací o spondylóze boxerů je ale na stránkách jednotlivých stanic překvapivě málo. Člověk skoro získá pocit, že psi s PP s tímto onemocněním nezápasí. Bohužel to tak není. To, že má pes PP, nic nezaručuje, protože spondylóza se sice vyhodnocuje, ale do chovu můžou všechny zvířata a záleží jen na chovateli, jak se rozhodne. Může se ale stát, že i z chovu založeného na psech se spondylózou stupně maximálně 1, si přivezete domů štěně s těžkou spondylózou. Hodně informací a i uklidnění mám od paní Ilony Havigerové z chovné stanice Hamiko, které tímto děkuji.