Protože Dustin hrozně zlobil a bylo vidět, že mu smečka citelně chybí, rozhodli jsme se mu pořídit kamaráda. Rozhodování nebylo nijak těžké, protože už dřív jsme počítali s tím, že budeme mít hundíky dva. Výběr jsem tentokrát dostala za úkol já, tak jsem se na jedné klidné směně v práci dala do prohlížení inzerátů na webu.

Vytipovala jsem a obvolala asi tři majitele štěňat a všichni mi doporučili ke psovi raději shánět fenku. Tu jsme nikdy doma neměli, takže je to pro nás tak trochu španělská vesnice, ale my se vlka nebojíme nic a tak jsme ani nebyli nijak zvlášť proti. Taky jsem měla v merku stanici Hora Osudu , která dostala významné plus za webové stránky s aktuálními fotkami štěňat (bohužel má chvílemi Tiscali problémy s načtením rámců stránky). Vzhledem k tomu, že jsem ale na těch fotkách zahlédla dlouhé ocásky, což se mi dvakrát nezamlouvalo, nevolala jsem tam.

Doma se pak konal velký palaver (jestlipak někdo ví, co to znamená? ;) ) a vzhledem k tomu, že mi jedna majitelka štěňat řekla, že ocásci se dají kupírovat až do šesti měsíců věku psa, rozhodli jsme se přibrat do klubu i Horu Osudu. Telefonování bylo asi jak u alienů, do mě to ze tří stran hustili, do dcery paní Baxové, která zvedla telefon, jakbysmet. Rozhodli jsme se jet se na tu zvěř podívat a vzít s sebou samozřejmě i Dustíka, aby se trochu otrkal.

Jeli jsme hned druhý den, Dustík se tak otrkal, ze nám zase poblil auto, ale jinak na něj žádný ze psů ani štěňat nebyl agresivní. Okamžitě jsme se zamilovali do fenky, která se jmenovala Hitparáda (původně Harada) a dohodli se s paní Baxovou, že jí ještě nechá u jejího veterináře kupírovat ocásek a že si pro ni v sobotu přijedeme.

A tak v sobotu, 13. listopadu 2004 nám přibyla do smečky Harynka, stará ten den přesně dva měsíce a vážící asi 4,5 kg. Dostali jsme podrobné instrukce ohledně výživy, očkování, škrkavkách, svodu, zkoušce výkonu a tak. Prostě informační bomba. :) Udělali jsme ještě pár fotek Hary s mámou Espaňou a babčou a pak jsme si to pídě odvezli domů.

Haryna nemá zatím žádný problém s Dustinem snad jen kromě toho, že je proti ní přímo obrovský, a tak se při hrách ráda kryje za něčí nohy, odkud pak provádí svoje výpady. Společně ale běhají všude, kde se něco šustne. Také ukázala Dustinovi, jak se má pořádně baštit a že nějaké občasné uďobávání z misky by se mu mohlo velmi nevyplatit. :)

Zima 2005/2006

Náš malý plivník je proti Dustinovi stále malý a asi vždycky bude. Dustin trochu přerostl normu a Haryna je ráda, že se do normy jen tak tak vejde. Je to jedině dobře, protože to je strašný živel. Samozřejmě pouze pokud ví, že ji zezadu bezpečně kryje Dustin, tak je ofouklá jak lázeňská veverka. Jakmile nemá v zádech klidnou sílu - a opravdu nemluvím o KDU-ČSL, je krotká jak beránek, tichá a od nohy se člověku vůbec neodlepí.

Hara měla tuto zimu asi týden potíže se spondylózou. Poté, co jsme se na tuto nemoc informovali, se snažíme držet pravidel, kdy má pes záda v suchu a teple i na procháykách, takže jsme Plivníkovi pořídili epesní psí obleček, ve kterém se ale odmítá vyvenčit, protože si v něm připadá hrozně ošklivá. :) Taky hodně běhá a prostě zlobí i když ví, že ještě před týdnem ji bolel hřbet. V létě budeme chodit plavat, Haryna je vodní živel, plave jako vydra, a navíc jí to bude dělat na záda dobře.

Léto/Podzim 2006

ŠTĚŇATA :) Náš Plivník se ukázal jako pravá matka pluku a odnosil 9 štěňat. Nejsou to žádní podmíráci a porod dal mámě zabrat. Tři štěňata se narodila přirozeně, čtvrté se vzpříčilo, takže zbytek se narodil císařským řezem. Při operaci byla Harynce odebrána děloha, takže další štěňátka už bohužel nebudou.

Jaro 2008 - Zatím vypadá s páteří dobře, sice už je hodně srostlá, ale kromě chůze do schodů zdá se moc Haru neomezuje. Ta zlobí jako malá, s pískacím míčkem vydrží blbnout hodiny. Zvlášť když ho má pořád komu nutit. Jako jediná si vysloveně užívá koupání, což se tedy o Dustinovi například vůbec nedá říct a u Barího nevíme, ten se tváří na vodu zatím nerozhodnutě. S Barím Hara blbne taky v jednom kuse, je vidět, že jsou příbuzní. :)