28. srpna se Harynce narodila úplná úroda štěňat. Jedno bohužel nepřežilo a jedno po pár dnech ztratilo téměř polovinu své váhy. Z čtyřset gramů během týdne spadlo na polovic. Žebírka se dala bez problému počítat, bylo vidět, že je štěně slaboučké, každé žebírko pod kůžičkou ostře vyvstávalo. Přesto se ale nezdálo, že by nechtělo pít, jen prostě nevydrželo pít moc dlouho. Proto se z nás briskně stala přikrmovací četa, která se snažila toho drobka udržet při životě psím sunarem.

Štěně jsme pracně dokrmoval a postupně se naučil i na granule, přesto už své bratříčky a sestřičky nedohnalo a pořád bylo nejmenší. Po čase se ukázalo, že problém mohl být v jeho čumáku, na kterém jsou patrné známky rozštěpu a který mu nedovolil sát mléko se stejnou vehemencí a silou jako to zvládali jeho zdatní sourozenci.

Báli jsme se, aby neměl kromě rozštěpu ještě nějakou jinou vadu, a proto jsme se rozhodli, že si toho malého anorektika necháme. Dostal jméno Barí, ale v poslední době mu přezdíváme Buba (podoba s černochem Bubou z Forresta Gumpa není čistě náhodná). Dneska se zdá, že se na něm sice příroda vyřádila, ale nic z toho není dnešními lékaři klasifikováno jako vada. Díky jeho čumáku s patrnou brázdou získal výraz, který se rozhodně nedá označit jako oduševnělý, zvlášť když mu věčně kouká z pusy alespoň jeden špičák nebo kus jazyka. Kromě toho poskakuje jako kozel, s oblibou ničí květenu na zahrádce a zdatně bagruje. Zdravotně je naštěstí v pořádku a inteligenci zdědil po rodičích.. Takže kvalita. :)

Jaro 2008 - Naše nejhezčí holka z vošklivince je stále krásná. Jazyk při běhu vlaje jako elegantní růžová kravata, při soustředění vypadá jeho výraz nadmíru oduševněle, když mu jsou vidět jen zuby a jazyk zvládne mít zastrčený, tak působí skoro až intelektuálsky. :) Máme se dobře, krademe klíče ze zámků a pak je zahrabáváme do hromady písku.