Psal se 7. květen roku 2004. Přijel jsem z práce notně nachlazen a vypruzen. Celý den jsem do sebe kopal kotle čaje, potil se a vůbec prováděl všechny snahy o to uzdravit se. V koutku duše jsem doufal, že budu schopen navštívit hospůdku alespoň v sobotu (nakonec se nezdařilo ani to). Po několika hodinách, ve kterých jsem vyzkoušel snad vše, abych nezemřel nudou, nebo si alespoň nemusel okousat nehty do masa, jsem zapnul počítač s myšlenkou na nějaký parádní nezávislý snímek. Na disku se mi zrovinka ohříval čínský počin s prozaickým názvem Shaolin soccer (Shaolinský fotbal).

Jde o vtipně laděný bijáček ze země, kde komunismus ještě funguje, a vždy mě rozesměje, jak si naši čínští soudruzi představují tuto nenásilnou hru. Ve filmu je totiž fotbal prezentován jako jatka. Brankáři při ochraně svých svatyní musejí ustát popáleniny třetího stupně (míče létají opravdu rychle, a tak není divu, že se řádně zahřejí), kde nepomůže klasická kosa, tam přichází na řadu francouzák, ba i kladivo! Když ke všemu připočítáte naprosto úchylné zjevy hlavních protagonistů, vedlejší zamilovanou dějovou linii (ta dívka má z obličeje jeden veliký vřed) a zvláštní efekty, jaké nebyly ani v Matrixu - beze srandy, máme tady dvě hodiny nabité totálně perverzní zábavy.

Zrovinka jsem si vychutnával poslední gigagól tohoto snímku, když v tom se domů dostavila má sestra. Dvacet dva let mého života jsem si říkal, že mne na ní nemůže nic překvapit. Bohužel se ukázalo, že léta strávená mimo naší šťastnou rodinu neovlivnila jenom mě, ale i jí. Zatímco u mě se můj talent zaostřil na vysedávání po putykách s přáteli a mozek mi lehoučce zakrněl, sestra bere filmovou tvorbu opravdu profesionálně. Toho májového večera mi vítězoslavně oznámila, že přivezla snímek Kill Bill 2, a to v Italském znění s titulky, které musel vytvořit nějaký naprosto dokonalý překladač, nebo chovanka z ÚSP Jesenice.

Chvíli jsem si myslel, že už mi v hlavě opravdu houklo, že jsem asi jen špatně slyšel, ale žádné procitnutí do reality se nekonalo. V dalších pár minutách jsme této filmové Popelce poskytli 700MB z disku, obložili se bufetem a napjatě očekávali rozuzlení prvního dílu této filmové taškařice, jenž mě svojí naturalitou bavil posledních pár měsíců. Věruš měla ještě tolik slušnosti, že mne dopředu upozornila na horší technické provedení titulků, které mají na svědomí marťani sondující z oběžné dráhy náš postřeh a schopnost přizpůsobit se.

Po prvních dialozích v Italském znění jsem explodoval smíchy, utřel monitor od mých slin a pustil to ještě jednou, protože jsem skrze slzy dojetí nepostřehl, co bylo napsáno v titulkách. Tato část mého díla může připomínat neandrtálce a jeho tlumočníka na tiskové konferenci, bohužel se jedná o výcuc + vysvětlivky toho nejlepšího (a nejsrozumitelnějšího), co jsem ve filmu během jednoho shlédnutí objevil. Nechtějte prosím po mě, abych se na tuto verzi díval znovu a hledal Vám ještě vtipnější okamžiky, než jsou ty následující, poněvadž bych už asi nikdy nebyl ten starý dobrý Zděnda. Mám takový pocit, že bych se buď oženil, vychoval 26 dětí a zemřel ve 128 letech, nebo si koupil lístek na Umučení Krista a pokojně pošel v kině u té nádherné, uchu lahodící, angličtiny a dokonale zvládnutých českých titulků. Teď se však vrátíme k realitě.

Myslím, že jediné plus, které jsem na tomto snímku našel, je rozšíření mé znalosti Italštiny. V polovině filmu jsme si s Věrou byli 100% jistí, že například takové nepěkné slovíčko jako "hovno, zasraný, podělaný" se Italsky řekne "Jodido". A už jsem pobaveně z rukávu sypal skorovětu: "Uno jodido grande!" Už s těším, až někdy vyjedu na dovolenou do Bibione... Slovíčko "Jodido" jsme odhalili už z prvního titulku, ve kterém se vyskytlo. Je to zrovinka jeden z těch, který je docela snadno pochopitelný, tudíž jsme měli relativně dostatek času přemýšlet nad tímto slovíčkem, který překladač viditelně nezvládal. Věta zněla:

- kterýkoli časy řekl jsem pro vás že jste ne- užívat ten jodido klobouk - Pořád ti říkám, aby jsi nenosil ten zasranej klobouk :)))))))))))

No a teď už následuje výcuc několika hlášek, které mi opravdu přišly vtipné. Koukejte si to užít a jestliže nebudete mít dost, přihlašte se u mě, nebo mé sestry o tento snímek. Rádi se o něj podělíme, protože si myslíme, že takhle výborný film v tak prasácké úpravě je vlastně nádherná záležitost.

- Bill, je vaše nápoje ...
- Bille, je to tvé dítě!

Dramatická scéna, ve které jsou toto poslední slova hlavní protagonistky chvilku před tím, než slízne včeličku do hlavy.

-množství jedu který je vstříknout v samostatný mordedura on je gargantua.

Scéna z části, kdy je jeden z padouchů pokousán prudce jedovatým hadem, a mrška, která to má na svědomí mu říká, co bude následovat...

- nemohu být chápat jako ten výkal musíš být svědění.
- Ten šmejd musí strašně svědit.

Hrdinka zrovna dostala na prsa plnou dávku soli z brokovnice.

- byl jsem neúnavný, Já jsem pronásledoval pomstu, a já jsem získal hromadu krvavého uspokojení

Netřeba nic dodávat, jenom slovosled by spíše slušel nějakému indiánovi, nežli téměř éterické hrdince.

Teď přichází na řadu naprosto okouzlující záležitost. Samuel Jackson si ve filmu zahrál asi pětiminutovou roli pianisty na svatbě. V jedné chvíli společně řeší, jakou píseň zahraje a navrhuje Love me tender od Elvise. Z titulků vypadly dokonce dvě verze překladu názvu této světoznámé písně. První se objevuje v této podobě:

- co tak ¨Love mě mít sklon¨, Já jsem chtěl dát to.
- Co třeba Love me tender? Chtěl jsem to zahrát.

A okamžitě následuje druhá verze názvu ve větě:

- jestli, jasná - láska Pro inklinovat k mě bude báječný.
- Výborně, Love me tender bude perfektní.

Jeden příklad ke slovu "osel":

- ale jestliže vy se chováte jako osel koně ... já budu odtékat spršku pro vás celé číslo v očích.

Nacházíte se ve scéně, kdy se jeden z padouchů chystá zaživa pohřbít svázanou hrdinku a vyhrožuje jí, že jestli se bude vzpírat, tak jí vystříká kukadla slzákem. Překlad ponechám na Vás, protože přesný význam si netroufám odhadnout. Důležitá je pasáž "osel koně" čili koňská prdel.

A nějaký ten příklad ke zmíněnému papeženci:

-překvapí. Tak papeženec je můj. Vždy plný překvapení.

Zřejmě něco o tom, jak tatínek umí vždy překvapit svou dcerku, opravdu se na nějaké upřesnění situace necítím.

-víte ovlivnit ... matka on něco se namíchnout s papežencem. proč, papiYou byl zle papeženec

Kdo ví, na tyhle věty nemám už tuplem, možná kdybych si to ještě jednou přehrál, ale na to nemám nervy.

- křičící ...Papi, papeženec,|Emilio je mrtvý
- křičí Tati, Emílio je mrtvý

No a to nejsou jediné prasárny, se kterými jsme se museli potýkat. Na počátku poslední povídky se asi na pět minut posune obraz tím způsobem, že původně spodní třetina se promítá na horním okraji plátna. Inteligentní obsluha aparátu to však včas zpozoruje a po delší chvilce nám obraz zase sešteluje do přijatelných mezí. Na úplný závěr dojde k chybě v synchronizaci titulků, takže text běží asi o dvě minuty dříve, než by se měl původně zobrazit. Bohužel je to ve fázi, kdy probíhá dialog dvou ústředních postav filmu a vysvětlí se v něm naprosto vše, co mělo být vysvětleno. Tuto pasáž vřele doporučuji všem milovníkům krvavých a nezávislých filmů, kteří perfektně ovládají hovorovou Italštinu. Ostatní mají bohužel smůlu, protože budou asi čtvrt hodiny sledovat dvě herecké celebrity, jak sedí na gauči a konverzují v naprosto úchvatném dabingu našich makarónských přátel z jihu Evropy. No a to je asi vše, co mě rozladilo a zároveň nebesky pobavilo. Už se těším, až mi sestra přinese nějaký indický film v korejském znění a afghánskými titulky. Myslím, že bych neměl mít nejmenší problémy s porozuměním. Nakonec se rozloučím v duchu filmu:

Já na záchod teď šel, můj osel dětat tam uno jodido grande!