Jezdívám občas do Liberce, jako správná socka - autobusem. Místní monopolní dopravce ČSAD Liberec tak trochu zaspal dobu a rýžoval na svém monopolu tak zaslepeně, že se na něj upřelo oko žluté konkurence, Student Agency. Ti nasadili dumpingové ceny, stewardky, noviny a kafe zadarmo, rolí utlačované strany ve sporu o vjezd na liberecké hlavní autobusové nádraží si získali srdce široké veřejnosti a navíc jim tato tisková popularita udělala neobyčejně účinnou reklamu ještě než vyjel první autobus.

Zakrátko svou dravostí totálně opanovali trasu Praha - Liberec. Zničili dalšího konkurenta Hotliner a zvedli ceny, aby se jim kšeft začal rentovat. Proti tomu žádná. ČSAD Liberec sice hned také nakoupila lepší autobusy, stewardky, kafe a online rezervační systém, ale pozdě. Na žlutém nebi Student Agency donedávna nebyl žádný mráček, ale zdá se, že nenažranost jim pár klientů ubere. Kvalita poskytovaných služeb totiž rapidně klesla, není výjimkou, že lidé musí čekat desítky minut, ba někdy i více než hodinu na posilový autobus, což je v tomto druhu byznysu hrubá chyba.

Scénář je pokaždé stejný: Na zastávce se tísní cca 120-150 lidí v chaotickách chumlech (nedisciplinovanost libereckých cestujících taky patří ke koloritu trasy, o frontě na autobus si tam nechte zdát, kdo má ostřejší lokty, ten se do autobusu dostane, i když přišel poslední). Pak přijede jeden žlutý autobus Student Agency, po chvíli napínání vystoupí stewardka a začne vpouštět ty, kteří mají rezervaci na "hlavní" autobus. Stewardka některým zmateným cestujícím vysvětlí, že mají rezervaci do některého z posilových autobusů, které přijedou za chviličku, ale v papírech má takový bordel, že už není schopna říct, do kterého z nich. Cestující ovečky spokojeně čekají, Varouch mezi nimi. Blíží se čas odjezdu a posily stále nikde, stádo je nervózní. Stewardka, která má jediná kontakt na řidiče posilovách autobusů, řidiče obvolá a ujistí stádo, že autobus tu bude za 10 minut. Stádo se spokojeně usmívá, stewardka naskočí do žluťáka a odfrčí směrem k Liberci.

Stádo po 10 minutách zaplavuje opět nervozita, která se stupňuje. Po půl hodině přijíždí ke svému pravidelnému odjezdu autobus ČSAD Liberec. Část stáda se k němu nadšeně vrhne v domnění, že přijela posila. 98% z nich se bez přemýšlení vrátí zpátky na své místo ve chvíli, kdy jim řidič sdělí, že sice do Liberce jede, ale že není posila. Stádo ani nenapadne přemýšlet o tom, že by se na posilu Student Agency vykašlali. Varouch si kupuje nový lístek a rozhodne se jet radši za 120 Kč, ale s pouhým půlhodinovým zpožděním. Má pro sebe celé pohodlné dvousedadlo. Se Student Agency už nepojede.

Není to poprvé a ani naposledy, před časem řidič jedné takové posily musel v Brandýse zastavit s tím, že dál nesmí a že musí nyní odpočívat. Student Agency ví, že posily nenajednou včas, že za sebou řidiči nemají povinné přestávky a že budou takto zase ze zákazníků dělat debily, ale přesto je nechají upsat si rezervace na všechny ty posily. I když moc dobře vědí, že posila nikdy včas nevyrazí. A lidem kvůli tomu tečou nervy a ujíždějí navazující spoje. A přesto si příště tu rezervaci zase udělají u Student Agency. To stádo se vážně nepoučí, takže si možná zaslouží, aby ho někdo za tu blbost pořádně vyždímal.