Pisatel původního článku je zjevně stejně dobře zpracován marketingovou kampaní Intelu s hlavním motem "překontrolujte si megahertzy svého procesoru", jako nejeden zákazník. Zásadní rozpor celého boje se opírá o stále stejný problém porovnávání reálného výkonu a oněch snadně měřitelných mega-gigahetrzů. Není totiž pravda, že rychlost procesoru je určována jeho frekvencí. Ukažme si jednoduchý příklad technologie, kde se frekvence vůbec nezměnila, ovšem výkon mnohokráte narostl. Touto technologíí, je přenos dat z harddisků, tzn. UDMA, ktere začínalo na 33MB/s, následovalo UDMA s 66MB/s a dnes běžné UDMA má přenos 100MB/s. Přesto tato technologie běží stále pouze na 33MHz. Nárůstu výkonu bylo dosaženo přenosem dat ne jen jednou za hodinový cyklus, ale v nejvýkonnější variantě UDMA100 až třikrát za jeden hodinový cyklus. UDMA100 je tedy třikrát výkonější při zachování stále stejné frekvence.
AMD se problému takovýchto kampaní Intelu, s honem na megahertzy, bránilo dříve zavedením tzv. PR (Pentium Rating), dnes zaváděním dodatečných označení u Athlonů XP jako 2200, při megahertzové frekvenci procesoru "pouze" 1800MHz. Tyto dodatečná označení pak lépe specifikují odpovídající výkon Pentií. Nejvýkonnější AMD je tak dnes označováno jako 2800, což je, dá se říci, o hlavu méně než Intel na 3GHz, zdaleka však né o celé kolo. Při dalším provnání pomocí ekonomických faktorů pak je zjevně AMD výhodnější. Bohužel zaváděním dodačných označení, se do systému zanáší jen další zmatek, který neřispívá k prodejnosti AMD. O tom jak je na tom výkonnostě AMD Athlon XP 2800 se můžeme přesvědčit např. na webových stránkách http://www.tomshardware.com/cpu/02q4/021001/index.html.
Intelu však nelze upřít jinou věc, a to je skutečná převaha na poli výrobní technologie. Technologicky je na tom Pentium 4 skutečně lépe a také z toho patřičně těží. Technologie Athlonů je, i po posledním přepracování, které proběhlo někde okolo hranice Athlonů XP 2200, na konci s dechem, zatímco Pentium 4 bude Intelu jěště dlouho umožňovat tahat peníze ze zákazníkům, pouhým zvyšováním megahertzů.
Co se týče přechodu na zcela novou architekturu a serverovou platformu, je myslím velmi dobře známo, že Itania od Intelu, se svou zcela nekompatibilní architekturou, která navíc výkonově dnes nestačí ani Pentiu 4, se příliš neprosadila. AMD naproti tomu vyvinulo technologii, která je zpětně kompatibilní, ale přitom je postavena na novýh pricipech. Bohužel, jak je vidět, její implementace je náročnější než si AMD ze začátku představovalo (Ono není divu, Intel si na pokusu vytvořit něco takového vylámal zuby.) a tak se uvedení na trh nepříjemně opožďuje. AMD tak ztrácí zákazníky, kteří již nechtějí do starší technologie Athlonů investovat. Samozřejmě boj mezi AMD a Intelem má jěště další stránky, kterými jsou např. vypořádání se se ztrátovými tepelnými výkony, kde Intel boduje lépe, nebo s kompatibilitou zapuzdření procesorů, kde zákazníky Intel za několik posledních let odařil mnoha variacemi (nad čímž výrobci boardů jistě jásají, zákazník už však méně), zatímco AMD se drží stále stejného a tedy zákazník není nucen při koupi výkonějšího procesoru měnit skoro celý počítač. Věčné šarvátky mezi příznivci obou stran tedy pokračují a ti naklonění AMD doufají, že již brzo uvidí trumfové eso v ruce AMD v podobě Hammer procesorů, zatímco ti blíže Intelu doufají, že výkon Pentia 4 se do uvedení Hammerů vyšplhá natolik, aby jim mohl být, alespoň v hrubém výkonu, konkurentem. Na architekturu Hamerů, však Intel zatím nemá odpověď. Možná však ve skrytu doufá, že AMD odedře ten nepříjemný přechod od 32bitové architektury k 64bitové, který se Intelu nepovedl, a Intel pak na vrcholu jen vítězně zamává novým Itaniem 2.