OpenAir

Posledni vyprava do historie

Sobotu jsem se tentokrat rozhodl venovat navsteve nedalekeho Arnhemskeho Nederlands Openluchmusea, neboli OpenAir, cesky - muzeum pod sirym nebem. (Tentokrat doufam je muj preklad spravny.:) Vybaven zakladnim stravnym citajicim tri chleby a lahvy vody jsem v sobotni rano vyrazil smer Arnhem. Zpatecni jizdenka na 30km stala tentokrat o 15Kc mene, tedy asi 150Kc, coz jsem uvital lec byl jsem udiven, ze se takto zlevnuje jizdne. Pravdepodobne slo ale o sezoni slevu ci co.

Jako spravny Cechacek, rozhodnut se dale nepodporovat Holandske kapitalisticke hospodarstvi vyrazil jsem s mapou v ruce pres pul Arnhemu pesky. Cesta se nastesti da zvolit tak sikovne, ze v podstate od nadrazi az k OpenAir muzeu jdete nejvetsim arnhemskym parkem.

Cesou jsem potkal nekolik zvlastnosti. Jednak Arnhem je snad jedine mesto, ktere jsem zde videl a ktere se rozklada mezi a na kopcich. Je to pravdepodobne tim, ze sousedi s narodnim parkem Veluwezoom, ktery take trpi az neholandskou kopcovitosti a tady kousek zbyl na mesto.

Tohoto tedy arnhemsti bravurne vyuzili a v (arnhemskem) parku zbudovali kaskadu jezirek a celkem dva (!) vodopady z cehoz jeden dosahuje vysky asi 3m a sirky asi take 3m. Protoze parkem jsem prochazel kolem 9h ranni, a sobota je jak znamo v Holandsku dnem nakupnim, byla moje moznost rozjimani v parku rusena pouze pruvody hus a kachen. Co vsak upoutalo moje oko bylo cosi, stojici nedaleko brehu jednoho jezirka... z dalky to pripominalo automobil stojici ve vode. Z blizka pak take. Neveril jsem svym ocim. Skutecne uprostred parku v jezirku plnem peri a "spenatu" (jinak ale jezirka jsou skutecne pekna.. ) stalo auto, typuji starsi VW dodavkoveho vzhledu s otevrenym kufrem. Pres nej byla prehozena plachta s nejruznejsimi malovankami. Uvnitr v otevrenem kufru byla hromada kameni, vetvi peri a dalsiho bordelu. Z automobilu se linula muzika, no zaseknuty flasinet. Kolem auta plavaly zbytky folii a dalsi neidentifikovatelne kusi plastiku. Ac vse vypadalo velmi realne, nenechal jsem se zvyklat k usudku, ze se jedna o skutecny binec a zacal jsem to podezirat na nejake umelecke dilo s ekologickou tematikou. Dalsi zvlastnost na kterou jsem cestou parkem narazil bylo, zdali cosi trpytiveho v zemi. Po blizsim ohledani jsem zjistil, ze se jedna o stilizaci archeologicke vykopavky, kdy zhruba ve treti vrstve zeminy bylo zapichano neuveritelne mnozstvi lzic, posleze bodove svarenych (z prozajickeho duvodu, aby tam byly jeste druhy den). Musim rici, ze to bylo velmi zajimave a moje podezreni na jakasi umelecka dila se zacala potvrzovat. Pri dalsi pruchodu parkem jsem vsak zadna dalsi "dila" nenasel a tak jsem ony dva kousky pustil z hlavy.

Cekalo me muzeum. Uz vchod do muzea je impozantni. Ohromny medeny sisojd, pravdepodobne jakasi hala, pokladna podobneho razeni a vstupni brana slouzici zaroven jako kramek s upominkovymi predmety, restaurace a informacni centrum.

Slecna v kase se me tazala zda jsem prijel autem, pote co jsem ji ujistil, ze ne, mi prodala vstupenku za asi 25nlg, plus jsem se nechal ukecat a proti svemu zvyku zakoupil za dalsich 8nlg informacni brozurku v anglictine.

Po vstupu skrz halobranu, kde mou vstupenku zkontrolovala osubka zrejme puvodem z rodu inku, nicmene oblecena do uniformy muzea, jsem se ocitl na prostranstvi, kde jsem se podle mapy zorientoval a pote co jsem zavrhl okruzni jizdu mistni tramvaji (dobovou, po kolejich jezdilo dokola nekolik vozu ruzneho stari, muzeum ma i vlastni tramvajovou vozovnu, taktez dobovou, ale stale funkcni!) jsem se, vydal proti smeru tramvajove jizdy do nejhusteji exponovane casti. Presny popis jednotlivych budou vynecham, jednak bych ho stejne nebyl schopen, zadruhe by to bylo nudne, a zminim se o nich jen zevrubne pripadne vic mista venuji zajimavym castem.

Pro celkovou predstavu, muzemum je usporadano do nekolika skupin, kde kazda reprezentuje zpusob zivota v urcitych letech. Vetsina budov je z velke casti zcela pristupna, zvlaste pak budovy z novejsi doby, ktere jsou casto i obydleny, pripadne vyuzivany. Starsi budovy jsou zpravidla "zakonzervovany" a tak se k bydleni nepouzivaji. Co me zaujalo na starsich domech byla jednoznacna prevaha hospodarskych casti, mnohdy se obytne casti nacahzely spise v chleve. Kapitolou sama pro sebe bylo spani. To nejlepsi co jsem videl byla kralikarna, no rekneme 140x140cm. Mala komurka, drevena, uzaviratelna, ve ktere byly dva polstare a dve dec~ky. Upozornuji ze zadne jine spani se v dome nenalezalo, takze to zjevne nebylo spani pro deti jak se domnivala jedna z holandanek provazejicich tam sve ratolesti.

Pekne bylo i mestecko z novejsi doby, s fukcnim pekarstvim, lekarnou a dalsimi castmi. Nejvice jsem se vsak tesil na mlyn. Byl jsem velmi zvedav na jeho princip. Bohuzel zrovna vetrny mlyn dovnitr pristupny nebyl. Nevim jesli jsem mel smulu na otviraci dobu, nebo zda tam nepousteli vubec, nahlizel jsem tedy aspon okenkem a na desticce pred mlynem jsem si precetl strohy anglicky komentar. I pres pouhe okukovani se mi nakonec podarilo poodhalit dve tajemstvi mlynu. Jednak, ze samotne vetrne lopatky, tak jak je vetsinou vidame s obnazenymi zebry, nejsou skutecne takto pouzitelne a aby se mlynske soustroji dalo do pohybu museli se na onu zebrovitou kostru jeste rozvinout plachty. Cely mlyn je pak rizen z jakehosi "mustku", ktery se nachazi na zavetrne strane a krom kormidla, kterym se otaci vezicka s lopatkami, pripadne cely mlyn, jsou tam nejruznejsi hejblatka, zrejme pro ovladani plachet a kotveni mlynu. Druhy objev, ktery jsem udelal je princip prepumpovavani vody v mlynu. Podle toho co rikal Martin, byl kazdy mlyn schopen prepumpovat vodu zhruba o 1m vyse, proto se zretezovali a tim se dosahovalo mnohametroveho prevyseni vody. Podle informaci na tabulce u mlyna, dokazal tentro drobny kousek (nejednalo se o zadneho obra) prepumpovat asi 50m3 vody za minutu. Principy byly dva, starsi, ktery jsem zrejme nevidel a nevim tedy jaky presne byl, ale novejsi byl zalozen na vynalezu archimedova sroubu. Bohuzel co presne to je nevim, nakukovanim do maleho okenka jsem zjistil, ze se zrejme jedna o sikmo ulozeny sroub jako v mlynku na maso, ktery pohanen vetrnym soustrojim presplouchava vodu vzdy o neco vys.

Dalsi mlyn, ktery byl v arelau, byl pristupny kompletni, ale nejednalo se o mlyn vodni, ale na mouku. Jeho vyska byla podstatne vetsi nez vetrne pumpy a v nekolika patrech vrzavych prohybajicich se podlah (neco pro Varu :) nebylo vubec nic. Az v podstate v nejvyssim patre bylo cele soustroji mlynskych kamenu. Znamenalo to tedy, ze vzdy obily, popripade, zde velmi popularni, kukurice, se musela vytahnout po kladkach do vystky ctvrteho patra, tam se nasypavala mezi kameny a ve tretim patre se do pytlu sesypavala mouka a zase se posilala kladkou dolu. Moc sem nechapal proc nemohli udelat delsi hridel a cele soustroji i s obrovskymi kameny umistit nekde nize, ale snad ten kdo tento mlyn stavel vedel proc to tak dela. I pro me byla prochazka po nekompatnich prohybajicich se podlahach neprijemna. (Obejit mlyn po rampe kolem lopatek jsem se presvedcil, ale vskutku z rostu prken tri patra nad zemi jsem nemel dobry pocit.) Kdyz jsem si ovsem uvedomil, ze na stejne podlaze stoji tunove mlynske kameny, ponekud se mi ulevilo.

Navsteva tramvajove vozovny, ani sberneho muzea keramiky (kterezto bych pripodobnil k ohromne kredenci plne nadobi) neprinesli prilis zajimaveho. Zajimavym jsem shledal az navstevu novodobeho obydli holandanu. Jednalo se o bytecky, ktere jsou i dnes bezne k videni zde. Uprimne vam povim, manzelske luzko me skutecne neuspokojilo svymi rozmery. Bylo velmi podobne trochu vetsi nasi postely. Ani dalsi prostory, ktere bych spise pripodobnil k memu atelierovemu bydleni, me prilis nenadchly a rozhodne neobohatili mou predstavu o mem budoucim bydleni.

Dalsi putovani muzeem vedlo pres nepostradatelnou vyrobnu syra a par dalsich prostor zpet k brane. Ac tramvajova doprava po arelau nebyla draha a puvodne jsem o ni uvazoval, to ze jsem se vydal skrz muzeum ve smeru opacnem, nez byla jizda tramvaje, nakonec rozhodlo o tom, ze tento pozitek jsem si odpustil a opustil jsem prostory muzea.

Cestu zpet na nadrazi jsem puvodne chtel absolvovat po beznych cestach mimo park, protoze vsak prazilo slunicko, zahnul jsem nakonec preci jen znovu do stinu lesa a muzu rici, ze jsem toho nelitoval. Skoro bych rekl, ze dalsi navsteva parku byla zajimavejsi nez muzeum. Zjistil jsem totiz, ze v parku se nachazi mnohe vetsi mnozstvi ruznych, ne jen umeleckych, del. Tak jsem ac prochazeje listnatym lesem, prochazel pralesem (na vhodnem miste v lese byly na stromech umisteny reporoduktory, ze kterych se linul autenticky zvuk pralesa s opicemi, papousky a dalsimi pro me neidentifikovatelnymi zviraty), jinde clovek prisel do mist, kde krom stromu rostly velike cerne koule oprene o stromy, nebo se malem prastil do hlavy o sadrove prase vysici jako na zabijacce za retez ze stromu. K memu prekvapeni vsak nad prasetem na stejnem retezu vyselo jeste kanape... Proste skutecne velmi zajimave a napadite. Tezko rict jesli jsem prosel vse. Spis bych rekl ze ne. Sice se po lese nachazela jakasi stezka znacena sipkami a zrejme vedouci po vsech "dilech", ale preci jen se mi nechtelo prochazet cely park, uz sem mel nachozeno dost a to me jeste cekal navrat do hotelu.

V Arnhemu ve vyloze jedne z realitnich kancelari me pak cekalo jeste jedno prekvapeni. Spatril jsem nabidky na byty a domy v Holandsku a zjistil, ze skutecne u nas mame bydleni LEVNE. Bytecek typu, ktery jsem popisoval vyse, navstiveny v muzeu, stal asi 325000, ovsem guldenu. Mensi rodinny domek kolem 1mil. guldenu. Holandsko by tedy skutecne resenim bytove situace byt nemohlo, uvazime-li ze auta tu stoji zrhuba stejne jako u nas...

C.