Alebrz Amsterdam

Jak jiz nekteri z pravidelnych ctenaru tusi, vydal jsem se ve vcerejsi sobotni den na navstevu zrejme nejproslulejsiho holandskeho mesta, Amsterdamu. Protoze nase holandska mise se ma na dalich nekolik tydnu rozrust o dalsi dva cleny, spojili jsme tedy sve cesty na holandskem letisti Shiphol, ktere je nedaleko Amsterdamu. Cesta tam probehla vcelku v klidu, nebot v 7h v sobotu mnoho lidi v holandsku necestuje. Sobotni nakupne spolecenska horecka zacina preci jen trochu pozdeji... nicmene cim blize jsem byl k Shipholu tim vice se osazenstvo vlaku zahustovalo. Je neuveritelne co vsechno, kolik kufru, batohu atd. lide s sebou tahaji, zvlaste pak to pocitite, kdyz do vas kazdou chvili na letisti nekdo stouchne vozikem pres, ktery ani nevidi, pripadne madam vlacejici kufr sve velikosti vam ho postavi na nohu.

No nic.. na letisti jsme byli domluveni na sraz v 9:30 pred "vylezem". V 9:00 melo priletet letadlo. V 9:10 jsem stepoval pred polem obrazovek a zvedave hledal let OK 0616.. mel 30 minut sekeru, navic mu v podstate do posledni minuty nechteli pridelit zadny onen "vylez"... nakonec slavnoslavne naskocila cislice 2, takze jsem si to zamiril celosvetovym davem k Arrivals 2, kde samozrejme kolem "vylezu" uz stal hrozen roztleskavacek ocekavajicich sve blizni. Tento zpusob ocekavani cetujicich jsem v nekolika minutach shledal zcela hroznym. Jednak clovek ktery vyjde ze dveri, tahnouce bagli a podobne, kouka jak mys a hleda diru kudy by se prodral skrze dav, druhak si pripada naprosto priserne, protoze se na nej upiraji stovky oci ocekavajice, ze v nem poznaji toho sveho vytouzeneho... no, presunul jsem se tedy radeji z dosahu cumilu ac, jak jsem zahy zjistil, muj odhadnuty dosah cumilu byl podcenen a priletu a cumilu s kazdou minutou pribyvalo... no nakonec jsem spatril davem prodirajici se me dva kolegy a ulehcene jsem s nimi opustil tuto vitaci tepnu.

Ponekud nacpanejsim vlakem jsme se pote premistili na Amsterdam CS, tedy central station, kde jsme opustili vlak a po umisteni batohu do uschovny zavazadel, ktera byla zcela preplnena, navic umistena v cemsi co se nejvice podobalo nevetranemu sklepu, a vyrazili "do mesta". Po vylezu z nadrazi panorama nic moc, no co by clovek od placky cekal, ale nesudme dne pred vecerem... prochazeje kolem prazvlastni budovy, smerovali jsme k prvni zastavce nasi navstevy a to sice do muzea lodi. Nemohu se zde nezminit o dvou mych spolucestujicich. Oba jsou to povahy zvlastni a rozhodne s nimi neni nuda. Uz pri vstupu do muzea jsme uplatnili klasicky cechackovsou povahu, "kde tady maj napsany slevy". Slevu jsme nakonec dostali vsichni ac skutecny student jsem byl jen ja. Dali by nam ji zrejme i na listek ze satny. Nahrnuli jsme se do muzea, kde nas ve vestibulu ovsem cekalo mirne prekvapeni, nebot tam neni muzeum ale muzeum shop, prodavajici vsemozne cetky a restaurace, pruchodem se dalo skrz vestibul projit k molum, kde bylo asi to nejzajimavejsi co se v muzeu dalo videt a to sice skutecne lode, a jedna extremne velka stredoveka, ke ktere se dostanu pozdeji. Protoze hlad uderil vybalili sme "rizky" a na molech jsme, pozorovani ostatnimi turisty, pojedli.

Behem dalsiho prochazeni vestibulem jsme byli upozorneni, ze si mame odlozit zavazadla, jakozto spravni cesi, domnivaje se, ze se za to musi platit sme vse napechovali a jedna skrinky a spokojene zamknuly pomoci 1 nlg. Do exponatnich prostor sme podle chabe anglicky popsane mapky, kterou jsme dostali spolu s listkem vstoupili, vrzajicim drevenym schodistem a cekali nas dve patra lodi. Vemu to skratka, muzeum nic moc. Plne vecne stejnych modelu drevenych lodicek. Jeden z mych kolegu poznamenal ze uz chape kam se podeli lesy.. Meli tam pekne obrazy, pekne modely ale bylo jich moc.. taky tam meli pekny smrad a vedro.. znacna cast puvodne nejakym zpusobem ovladatelnych exponatu byla nefunkcnich... a krom toho par exponatu, ktere upoutali predevsim pozornost jednoho kolegy ktery si musi proste na vsechno sahnout. No vrcholem dne bylo to, kdyz se mu povedlo povolit provazy, ktere poutaly velke moderni lodni delo a tak stale pokukuje po kamere, kdy na nej prijde hlidac, tam s nim vesele tocil.:) Hlidac neprisel a tak sme muzeum opustili. Me osobne nejvice vadilo to, ze jednak v celem muzeu jsou jen velmi mizerne popisky v cizich jazycich a pak to, ze evidentne veci nikdo moc neudrzuje. Doufal jsem v lepsi zitrky v podobe navstevy mol, a predevsim realne plachetnice. Mno musim rici ze plachetnice byla opravdu hezka, clovek si tam mohl vsechno prohlednout a vsude vlezt. Neodpustil jsem si nechat se vyfotit na lodnim zachodku, kolegu sme zase zdokumentovali v lodni postely. Lod byla tedy vskutku pekna, ale... mel bych par vyhrad. Jednak byla zcela priserne natrena modernimi barvami, aby exponat ce nejdele vydrzel, ovsem ke skutecnym barvam to melo zrejme ponekud daleko, evidentne ji nekdo vylepsil modernimy prostredky co se dalo... na jednu stranu to je pochopitelne, na druhou stranu me ty splachovaci zachodky (coz nebylo puvodni vybaveni a na tech jsem se nefotil) ve druhem podpalubi docela nastvali. Dale sme se shodli na tom, ze lod stoji na kulech, coz bylo velke zklamani, nebot sme zadnou morskou nemoc dostat nemohli. Okolni lode vetsinou, obyvane jejich majiteli, kteri se zaroven s lodemi stali na tento vikend soucasti expozice, jsme odvahu prilis prolezat nemeli, preci jen nemame tu holandskou otevrenost tak zazitou a prijde nam ponekud divne lezt jinym lidem do pokoje... holandanum evidentne ne...

Mirne uondan a preci jen trochu nespokojen jsem opustil lodni muzeum, zaroven s tim jsem konecne rozpoznal co je ta monstrozni stavba nedaleko nadrazi, couhajici z nabrezi. Byl to jakoby zadek spickou zapichnute zaoceanske lodi.. opravdu uchvatne.. ovsem ohavne a nevyuzite. Celkovy dojem z teto pristavnejsi casti Amsterdamu se da popsat jak prehustene parkoviste lodi a lidi, braunuv pohym castic je chabym odvarem pohybu objektu v teto a nakonec i jine casti Amsterdamu. Protoze jsme chteli absolvovat jeste prohlidku lodi po kanalech vydali jsme se hledat stanoviste vyhlidkovych lodi, ktere po vode kolem jezdili ve slusnych frontach. Protoze jeden z kolegu jiz v Amsterdamu byl, provedl nas cestou kusem, dalo by se snad rici, hlavni casti Amsterdamu, tedy te kolem pristavu, te nejstarsi casti. Klaustrofobicky pocit z holandksych mest snad neni nutno popisovat, v Amsterdamu je ovsem dohnan k dokonalosti spojenim uzkych ulicek pokrytych prachmizernou boulovatou dlazbou, kterou se hrnou zastupy lidi, mezi tim jezdi auta a cyklisti, s vsudypritomnymi kanaly. Myslim ze slovo kanal je v tomto pripade vskutnu vystizne i v tom ceskem hanlivejsim vyznamu. Problemy Amsterdamu s kanalizaci jsem jiz myslim nekde diskutovat slysel. Zde jsem to vsak videl. Videli jsme spoustu lidi proplouvajichi po kanalech na lodich, poradajice na palube party, pripadne se vykladajice na slunicku (pridam snad jen to ze jedina z tech lodi nemela rucni pohon), ale ani jednoho koupajiciho se.. ani se nedivim. Na vyjizdce sme potkali nejeden odpadek, pripadne rezavejici plovouci hromadu srotu. Pozornosti neunikla pak predevsim plovouci rujna domu, ktera si zaslouzila nafilmovani. Kamera sice nebyla z nejspolehlivejsich, ale tohle si ujit nenechala. Vskutku lide zde ziji vsude, jak se jen da. Me to ovsem prislo odporne nahustene.

Pri prochazeni mestem me pak zvlaste zaujali mistni vylohy... mno, zaujali. Na jedne z nich bylo: Okno k pronajmuti.. ve vetsine ostatnich stala nejaka ta "slecna", spis neoblecena nez oblecena, nabizejici za mirnou uplatu ve vyloze, protoze jine pracovni prostory uz nema, pouze se zatahne zaclonka, sve sluzby. O tom, ze pulka lidi v Amsterdamu je nadmiru rozjarena nejruznejsimi opiaty, druha sedi v baru a teprve se rozjaruje, treti pulka to dohani jinak a ctvrta sou cinani, kteri tam vsude smrdi se vsemoznymi pokrmi, pro me v pravde odpudivymi, jiz se rozepisovat nebudu.

Tedy abych to shrnul, kanaly jsou kanaly, lide v Amsterdamu a v holandsku asi vubec maji mnohem uzsi "osobni vysostny prostor", takze cecha stale znervoznuje otirajici se mnozstvi lidi kolem. V Amsterdamu se zcela jiste v nejvetsi mozne mire uplatnuje veskera holandska benevolence, tedy je to centrum, rekl bych konzumniho zivota, produkuji neuveritelne mnozstvi smradu a odpadu.

Opoustel jsem tedy Amsterdam ponekud drive nez moji dva kolegove, kteri preci jen, ze svych predeslich pouti po jinych koutech sveta maji nejedno ockovani a proto se rozhodli vyzkouset nejakou z jidelnich mistnich specialit. Pro me to ovsem nebylo a tak jsem zakousl posledni toust a vykrocil k vlaku.

Tim reportaz koncim...
C.