Jezdit poznat Kanarske ostrovy bez znalosti spanelstiny nedoporucuji. Ne ze by tam anglicky neumeli, ale je to proste spanelska vesnice. Krome toho je velmi zahodno, stravit tyden pred odjezdem kazdy den aspon hodinu ctenim mapy. Nez se totiz naucite rozeznat aspon nazvy jednotlivych mest, nebudete vedet kde vam hlava, natoz telo, stoji.
Letet s cestovni kancelari znamena letet charterem a to jest v nejblbjsi moznou nocni hodinu, kdy na letiste nejezdi nic krome taxiku. Tak se postestilo i nam, ze nase pout zacala pozvanim na letiste ve 4h rano, cestu sme zvladli nocnim mhd. Formality odletu nestoji za namahu, snad jen poznamka, ze nase batohy mely kazdy cca 10kg, coz bylo jiste mene nez nektera prirucni zavazadla. Behem letu nas letadlo OK TVB parkrat pohoupalo, letusky nas pravidelne krmily jako vcelky v ule a za pomerne zatazene oblohy jsme pristali do vetrneho dne v Las Palmas. Cestovni zmocnenec nas zde tridil do autobusu (vyfasovali jsme uplne novy - zadna vyhra, cca pulka veci nefungovala) a ten nas rozvezl k ubytovani - v nasem pripade bungalovy Las Brisas. Cestou jsem se snazil obcas dokumetovat hruznost krajiny tohoto ostrova, ktera krom zohyzdeni lidskou rukou, nese jasne znamky celorocne stabilniho pocasi, neboli tepla az vedra. A tak sediva kamenita krajina jen velmi zridka porostla rostlinou, zpravidla dobre si hajici to malo vody, ktere je schopna ziskat, poznamela lidska cinnost snazici se v techto krutych podminkach jeste bezohlednejsim zpusobem vytvorit cokoli co se da prodat, nebo cim se da usnadnit zivot dojnych krav, pardon turistu, nebo mistnich obyvatel.
Skoro dve hodiny sme pak cekali na recepci na ubytovani a dekovali vetru za ofukovani nasich nevhodne oblecenych tel, ktere jeste stale povazovaly teplotu okolniho vzduchu kolem 22st za nesmysl. Cekani bylo planovane a obsluha prijemna, takze nebylo co zazlivat, nakonec nas bungalov taktez prohnali smetakem a mohli jsme ulozit sva zavazadla, poklady i tela. Ubytovani na urovni, drevo, moderni kuchyne, lednicka pro rodinu, koupelna s prekomplikovanou sprchou. Areal, ne jen naseho zarizeni, je ovsem obehnan vysokym plotem, misty i ostnatym dratem, takze vypada spis jako fesacke vezeni. Pro jistotu jsme ho tedy rychle opustili za ucelem nakupu pitne vody (z kohoutku tece odsolena morska) a prosmejdeni okoli. Zavitali sme i na plaz, kde ovsem krutym vetrem bicovana plaz nebyla prilis obsazena, nebot pisek hnany vetrem neni pro vetsinu turistu znakem pohodli. Pro jistotu sme si to vyzkouseli i po velbloudim a touto pisecnou metelici prosli kus vehlasne pouste Dunas de Maspalomas. Jiz chapu, ze moje misto skutecne neni v pousti a mile rad ho prenecham velbloudum. Pisek zdejsich plazi je zluto cerny, tedy jemna smes pisku klasickeho a cehosi, pravdepodobne sopecneho puvodu, od cehoz mate nohy jako cernoch.
Uz predchozi cestou se stavalo vice nez zrejme, ze oblast Maspalomas slouzi pouze jako giganticky kemp, ci ubytovna. Podobnou zmet jako ubytovaci zarizeni, ktere zde tvori temer veskerou zastavbu, skvele doplnuji silena nakupni centra, ktera ovsem ze vseho nejvic pripominaji zmet socialistickych kramku ze snu komunistickeho architekta smichaneho s americkym McDonaldem a Burger Kingem. To je skvele doplneno vsudyopritimnym bordelem (otazkou je, zda pochazi pouze od turistu nebo spis od luzy, kterou tato cast ostrova primo pritahuje) a smradem kanalizace a odpadku (holt teplo je teplo), dale nejruznejsimi kulturnimi zarizenimi a predevsim restauracemi s obrimi televizemi pod sirym nebem. S pocasim si tu vubec nikdo moc hlavu nelame. Pravdepodobne tu vystacite s jednim oblecenim a botami cely rok, vas ucet za topeni se bude rovnat 0 (mozna neco za klimatizaci, ale ani v lete tu pry neni teplota o moc jina). Stavet zde musi byt radost nebot topny system muzete z rozpoctu klidne skrtnout, stejne tak jako izolaci a dvou a vicevrstva okna a okapy. Zase si tu nezalyzujete. Prochazku po kulturnich pamatkach, pri ktere boty rozhodne neprosoupete, protoze tu zadne nejsou, sme zakoncili jemnym nakupem, nekolika zivotnich nutnosti, kterym se rika jidlo a jali se zkouset pohodli kresel, posteli a kvalitu privezeneho tisku.
Hodnoceni komfortu spani je prumerne, ramus z blizke ulice, i z nadvori arealu, smejd lednice, ktera vydava znacne podivne zvuky vzdycky kdyz zabere, vysoke polstare a prez sebe jen tenkou 40% deku.
Ukolem dne bylo vyzkouset vodni plochy a vyzpovidat delegata ohledne mistnich vymozenosti. Bazen v arealu nezklamal a poskytl i neco malo mista na plavani, delegatka tez nezklamala a prokazala, ze o zdejsim zivote, presto ze tu zije 7 let, vi kulove. Veskere odpovedi jsou hodny politika. Napr. na dotaz na autobusove spojeni na druhy konec ostrova: "ja jsem tu autobusem v zivote nejela" po kratkem pohledu do jizniho radu, "mela by tam jet 91" "Odkud?" "Asi z nadrazi, zkuste to tam.". Nebo "kde je tu internet?" "urcite nekde okolo nejaky najdete". Bravo, tomu rikam hodnotne informace.
Pri prechodu k plazi, sme si vyzkouseli jak hrosi mame kuzi pri utocich nejruznejsich podvodniku, na plazi sme se presvedcili ze vcerejsi pocasi skutecne mnoho lidi odradilo, protoze dnes je tu hlava na hlave a pujcovna rozlozila svuj sortiment. Jsa puzen touhou zkusit jizdu na vlnach, pujcil sem si za 8€ a 20€ deposit male prkno, ktere se ukazalo byt pro mnou zamyslenou aktivitu zcela nevhodne, protoze bylo z blbeho materialu (=mekke) a melo maly vytlak. Aspon jsem se tedy snazil okoukat od sousedni skupinky styl a naucil se "chytat vlnu". V pujcovne nas cekalo male prekvapeni v podobe cesky, ktera tam obsluhovala. Po mem upozorneni ze zapuceny serf byl k prdu mi byl na priste sefem prisliben normalni. No cement. Varouch se poprve v zivote vykoupal v mori a prekvapilo ho, ze voda je priserne slana a vlny maji fest silu. Neni tu potreba brat si do vody boty, zadny morsky potvory tu nekousou ani nezahaji ani nic jineho, proste tu nejsou.
Zaznamenani hodny je i objev dne, ktery ucinila liska Varouska, a to sice, ze magicka karta, ktera se v bungalovu pouziva na aktivovani elektriny, je uplne obyc kus plastu a tak elektrinu vesele aktivovala kartou pojistence vzp. (pozn. varouch: neslo o nahodny objev, do slotu jsem schvalne strcila kartu vzp, protoze mi bylo podezrele, ze ta jejich karta funguje i kdyz se tam zastrci vzhuru nohama. ;) )
Vecer jsme si ukuchtili teplou veceri, sporak ma dotykovou keramickou desku, ktera pri kazdem dotyku pipne, takze varouch porad pipapikoval. Taky jsme ucinili zaver, ze az si budeme zarizovat kuchyn, musime pamatovat na to, aby byla digestor dostatecne vysoko.
Prakticke: Ceny potravin jsou asi o 20% vyssi nez v CR.Velmi si tu zakladaji na embargu dovozu ovoce a zeleniny (zvlaste rajcat), takze to tu vypada podle hesla "Kovarova kobyla chodi bosa." Proste ovoce a zelenina jsou zpravidle omlacene, nezrale nebo prezrale.
I zde jsem se presvedcil ze Czech Republic, neni vhodne oznaceni - vsichni ale rozumi Czechia.
Rano po snidani jali jsme se vartovat pred kostelem na tlupu mistnich, kteri zarizuji pro cizince vylety dzipem do vnitrozemi. Delegatka nam tu nechala nabidku vyletu, ktery nas zaujal, bohuzel nam zpocatku nedoslo, ze uvedena cena bude patrne jen za jednoho pumprdlika. Chteli jsme se na to zeptat organizatoru, ale ukazalo se, ze slo jen o jednoho mistniho manika, ktery prisel ke skupine turistu, mavnul rukou stylem "pojdte za mnou" a to byla cela komunikace. Stado slo za nim a bylo vymalovano. Zmizeli nekde v utrobach mistni trznice - totiz nakupniho centra, jak tomu tady vznesene rikaji. :) My jsme se vratili do naseho epesniho bungalovu a sbalili si fidlatka na velky vylet do Playa del Aguila (Orli plaz - v nasi bunce jsem prekladatelem, kazdy den se naucim nove slovicko a s uspechem prekladam vsechny mistni nazvy az Adam nestaci valit oci). Na Orli plazi pujcovali surfy, takze kdyz jsme se tam dokodrcali, chvili jsme pozorovali hrmotneho padesatnika, jak se na plazi potyka windsurfem, abychom pak nestacili zirat, jaky to byl profik ve vode. V jeho podani to cele pusobilo dojmem, ze dostat se na surf je asi tak stejne narocne, jak nastoupit na eskalator a proste si jen tak jet. Covex si po chvili taky jeden pujcil, stal ho 30€ na hodinu, nechteli zadny deposit,ale zase se musel upsat se vsemi nacinalemi a stvrdit perem ze je poucen o nebezpecenstvich vodniho zivlu a umi plavat. Prkno dostal vetsi variantu pro zacatecniky, ale bohuzel nevedel, ze to ma vyklopny kyl, takze se celou dobu snazil bez nej. No.. nebylo to nejhorsi, parkrat dokonce i stal na prkne. Pak ale zase rychle padal, protoze bez kylu mu prkynko ujizdelo pod nohama. Kdyz zarizeni vracel, konverzacne opacil, ze je zajimave, ze to nema zadny kyl, nacez mu slecna prekvapene odpovedela: "ale to se musi tady vyklopit!" A covex sel do vyvrtky. Behem tech asi 3 hodin, ktere jsme tam stravili bylo porad na co koukat. Profiku tam bylo opravdu spousta a radi se predvadeli. Varouch samozrejme dokumetoval hlavne poloprofesionala covexe, ktery by to ale jiste bez sveho handicapu dotahl do prvni petky.
Z covexiho pohledu byl morsky windsufing znacne fiasko. Krom znacne omezeneho manevrovaciho prostoru (pro zacatecniky), je clovek neustale unasen vlnami a vitr velmi casto meni smer a intenzitu, coz cini rybnikare naprosto dezorientovanym. Tato moje prvni lekce se v podstate sestavala pouze z reseni prvniho zakladniho problemu - jak se dostat za "breaking waves", tedy jak se dostat od brehu. Protoze se jedna o ostrovni pobrezi, ocean zde dorazi celou svou silou takze vlny bezne dosahuji vysky vice nez metr. Uz jen dostat pres ne na oble vlny serf, sebe i plachtu, je znacne vysilujici.
Vzhledem k tomu, ze jiz druhy den me na ulici prepadl slovensky mluvici prodavac sdilenych vilek, a dnes jsem zhledl nektere mene turisticky vytizene oblasti oplyvajici stejne vysokymi zdmi a ploty, nabyva pro me tento ostrov cim dal vice podoby krajne neprijemne. Na rozdil od otevrenych zahrad napr. holandska, s domky u nichz vas majitel, kteremu vidite az do talire, s usmevem pozdravi, zde chodite mezi ostnatymi draty a pozdrav domorodce zni v prekladu "give me all your money". Bezpeci rozhodne nevypada jako vyvozni artikl tohoto kusu zeme. Uz dnes jsem rozhodnut, ze Kanarske ostrovy jiz nenavstivim.
Prakticke: Windsurfing a surfing - Gran Canaria je deklarovana jako misto idealni k surfovani. Pokud ovsem prijedete do beznych rekreacnich oblasti, budete surf hledat marne - cetek, nafukovacich lehatek a povalecskych plazi je pozehnane. Po dvoudennim patrani jsme zjistili, ze hlavni surfarska centra nejsou v turistickych centrech a casto maji vlasni ubytovaci zarizeni (hostely). Nejblizsi k Maspalomas je Playa de Aguila, ktere je samostatnou zatokou s pomerne velkou pujcovnou primo u brehu a prijemnym personalem. Velke centrum by melo byt v Bahia Feliz a Pozo Izquierda. Surf se da pujcit i na Playa del Ingles, jejich pristup vsak je znacne neprofesionalni a ani morske podminky nejsou mezi davy opekacu nejlepsi. Urcite nadeje bych jeste byl ochoten vkladat do oblasti zapadne od majaku - Faro de Maspalomas. Tu jsem ovsem nezkousel.
Tento den byl ve znameni planovani udalosti nasledujiciho dne a shaneni strelicii. Dopoledne jsme stravili opekanim se kolem 'naseho' bazenu (varouch si opekl levou pulku zad, protoze o pravou si utrel ruku od opalovaciho kremu, ktery prekvapive fungoval). Cekali jsme na delegatku, abychom si zarezervovali auto na nasledujici den. Covex vybral Suzuki Jimmy, male terenni auto, se kterym jsme si chteli projet vnitrek ostrova. Nejaky Pepe nam usty nasi delegatky sdelil, ze Jimmyho nema, ale ze budeme mit Jeep za stejnou cenu. Super, usetrime 15€.
Dalsi vec: Varouch chtel sazenicku strelicie, ale at to meldoval jak chtel, porad mu nutili rezanou kytku s kyblikem hnoje. Po ctvrt hodine vyjasnovani to delegatce doslo a mne doslo, ze to nebude tak snadne, jak jsem si blahove myslela. Nakonec jsme to ukecali na seminka a dostali jsme tip na nekolik kvetinarstvi a jednu nemeckou pekarnu. Odpoledne bylo tedy ve znameni bojovky 'na bobrika kvetin.' Po nejakem tom bloudeni jsme nasli jak pekarnu(nemeli tam ani strelicie ani poradnej chleba), tak kvetinare, ktery mi za dve ura prodal dve seminka. Aspon prohmatem pytliku to tak vypada. Po uspesnem uloveni bobrika nasledovala prochazka k plazi a mohutny nakup jidla na zitra. Covexovi jsme doplnili davku orisku v cekulade, takze je zase cely. :)
Zajimavost: Turistu si tu opravdu vazi a to ve vsech smyslech, ktery toto hezke ceske slovo ma. Temer na kazdem rohu tu stoji vaha, ktera vam za 50 (euro)centu povi, kolik vazite. Tyto mistni merice hmotnosti oblych krasavic jiste prosly radou certifikovanych bruselskych a jinych selskych EU testu a norem, nicmene si nejsem az tak uplne jista, zda nejsou nahodou podkalibrovany tj. ukazuji mene nez vazite, abyste v euforii nakoupili jeste vic kravovin a odlehcili si jeste o nejake to euro.
Auto nam rano prisel predat manik "plasan", ktery skutecne nevedel, kde mu hlava stoji, a misto deklarovaneho Wranglera za cenu Suzuki nam nutil Wranglera za cenu Wranglera. Jen diky pomerne nesmlouvavemu postoji se obetoval zanest do sveho harmonogramu jeste vetsi zmatek a snazil se vysilackou a z pevneho telefonu kontaktovat sefa, protoze bez nej nemuze ani n. Nakonec se vse vysvetlilo a tak jsme dostali wrangler rychlorychlokurz a mohli jsme vyjet. Otazkou je kudy, nebot muzete nakrasne vedet, kam chcete jet, ale od pujcovny jsme dostali slepou mapu a znaceni je, vicemene vsude, mizerne. Jeli jsme tedy priblizne na sever, prvni kufrovani ve ctvrti El Tablero nad Maspalomas, pak uz jsme jen jeli nazadarbuch, projeli jsme vsemozne odpudive casti mesta (mimo jine asi i skladku, soude podle zapachu), az skoncila silnice... V protismeru jel po prasne ceste Opel Corsa: "Tak to musi byt za chvili zase asfalt." Za chvili ovsem byla cesta pro traktor, takze jsme ocenili, ze mame Jeep, a uzivali si jeho poskakovani liduprazdnou krajinou na hrebenech kopcu, kde konecne zacinalo neco jako stromy. Objevily se ridke porosty udajne velmi specifickych borovic, schopnych prezivat v teplych podminkach jen ze vzducne vlhkosti (borovice kanarske se nejcasteji vyskytuji ve vyskach kolem od 900m n.m. a udajne dokazi denne 'vysat' ze vzduchu a nizke oblacnosti asi 20 l vody, ackoli ke svemu zivotu potrebuji jen 5 l vody denne. Prebytecna voda pak tece sopecnymi kanalky do zeme a mohou ji vyuzivat jak dalsi rostliny, tak lide.) Semo tamo se vyskytl jakysi druh osamocene boudy, a kdyz uz jsme pomalu zacali mit natrasani dost (vubec jsme nemeli poneti, kde se nachazime), prifrcela si to po ceste za nami Safari vyprava a chvili nas zdrzela svym vykladem. K nasemu prekvapeni jsme nakonec po tomto kodrcani dorazili k puvodne zamyslene vodni nadrzi Chira, kde je nadherne okoli plne zminenych borovic a proste lidi. Napojili jsme se na zdejsi asfaltovou komunikaci. V Tejede jsme poctili prvni pumpu, protoze po jizde terenem jsme meli pocit, ze Jeep by mohl vyhladnout. U pumpy nas pumpar pro zmenu natahl. Natankoval jsem 20l za 14.55€, platil jsem 50€ bankovkou, protoze drobne mi akorat nevysly. Pumpar mi dal 45centu a prestoze mel plnou kapsu bankovek, sel si do kamrliku pro drobne. Zpatky mi prinesl 30€. Nez jsem se zmohl na protest zmizel v boude. Nejen, ze litr nestoji 0.5€, jak je deklarovano v pruvodcich, dokonce ani onech 0.6€, jak je napsano v knize na recepci, ale 0.72€ a este vas natahnou.
Cilem cesty bylo prohlednout si severni region ostrova, pripadne historicke casti nekterych center. Sever se ukazal byt skutecne uplne jiny nez jih. Krome znacne bujne vegetace a lokalniho zapleveleni kaktusy (ktere zcela zamezuje pesi turistice) je zde typicka vesnicko-mestska aglomerace (a kvanta plantazi, casto bananovych) zcela odlisna od nahnacanych ubytovacich zarizeni jihu. Prvni zastavkou v severni casti mel byt Teror. Chaoticke znaceni, uzke ulicky (vsudypritomne a jedine komunikace v bezne zastavbe) preplnene auty, sileni ridici a mnozstvi policistu pro me znamenalo pouze jedine - bic a pryc. Jeste horsi se situace ukazala byt pobliz Arucasu, ktery vubec neni malym mesteckem, jak by se mohlo zdat z mapy, ale pomerne velkym splacane zastavenym uzemim. Obhlednuti puvodni kultury se tak stalo temer nemozne, nehlede na to, ze podle toho, co jsme zahledli, historicke casti se omezovaly zpravidla na jednu dve budovy. (Pozn. varouch: kdyz byl v mape jeden piktogram 'historicke zastavby', znamenalo to, ze ve meste je skutecne jedna historicka budova, dva piktogramy = budovy dve, tri piktogramy nikde nebyly.) Z vyletu se pomalu ale jiste staval orientacni zavod. Velmi pekne se mi povedlo zakufrovat pobliz Guia, kde jsem klasicky zazmatkoval a na posledni chvili uhnul "podle cedule" z hlavni silnice. Razem jsme se ocitli v uzke ulicce mezi dvema zdmi. Otacet se pak na "zazdenem" tecku okorenenem umistenou popelnici mi dalo chvili zabrat. Asfaltove rodeo pokracovalo dale podel pobrezi smerem na San Nicolas. Cestou bylo sem tam mozne zastavit u nadhernych scenerii vysokych morskych utesu. Na jedne z vyhlidek nas ihned prisel prepadnout jeden z kioskovych domorodcu a vnutil nam kolacovou jednohubku. Protoze jsem usoudil, ze se tam o to aspon trochu stara (i kdyz paratka byla vsude), rozhodl jsem se ho podporit zakoupenim zmrzliny. Tu bohuzel nemel, takze jsem dal jen 2.95€ za 0.3l coly. Svou blbost ospravedlnuji jen tim, ze se aspon snazil, coz je porad lepsi nez kdyby zebral, nebo delal sociala jako u nas. Vegetaci menici se opet ve vyprahlou pustinu jihu jsme mirili dal do plazoveho resortu. Jizni plazove silenstvi je snadno vysvetlitelne uz jen tim, ze na severu jsou zpravidla prikre srazy a utesy, zatimco na jihu se obcas sem tam objevi pozvolny pisecny sesup k mori. Kazdy takovyto usek pobrezi je pak doslova oblozen kralikarnami pro turisty. V dobe nasi cesty mnohe z techto lokalit prozivaly bourlivou stavebni cinnost, ktera zastavuje a upravuje dalsi prikre svahy, pro budovani dalsich prisernych budniku. Vrcholem vysmechu mi prijde zapadni cast Maspalomas, kde se buduji a jiz nachazeji obrovska golfova hriste - na ostrove, kde je evidentni nedostatek vody, se vytvari hriste, ktera vyzaduji intenzivni zalevani.
Nasi cestu jsme chteli zakoncit navstevou majaku. Ten je vsak neprodysne obsancovan zastavbou, komercnimi zonami a pravdepodobne velmi drahym parkovistem. Skutecne uz nemam chut na tomto ostrove kamkoli vrazit nos, protoze tim z vas penize jen opryskavaji.
Prakticke:Nedatele si chvili majzla nekdo vas oskube.
Trasa: Maspalomas-El Tablero-Palmitos Park-Embalse de Chira-Tejeda-San Mateo-Teror-Arucas-(Santa Maria de) Guia-Agaete-San Nicolas (de Tolentino)-Mogan-Puerto Rico-Faro de Maspalomas Najeli jsme celkem asi 250km, za 9h a spotrebovali asi 26l benzinu plomo 95 (natural 95) 0.72€/l Naprosta vetsina silnic vede po ubocich hor a kopiruje jejich zvrasneny profil. To znamena tolik, ze jakakoli vzdalenost se pri ceste mimo dalnice zmnohonasobi. Neexistuje tu zeleznice.
S cim si tu nemusi lamat hlavu: Izolace oken, zdi (netreba), Periny (nevedou), Okapy (reseny pouze rourou nebo casteji zlabem trcicim ze strechy), Velka strmost najedovych cest k domum (komu se v zime neudela na prijezdovce naledi, ten nepochopi, proc by to mel kdy kdo resit :)), Pneumatiky zn. zimni.
Co k tomu dodat? Majak na ostrove Faros jsme nasli, videli, vyfotili zepredu, zezadu, z boku ze shora no proste mame ho zdokumentovany. Fotil Adam a k jeho takrka profesionalnim snimkum mam jedinou takrka profesionalni poznamku - trosicku mu to pada doprava. ;) Take se mi zda, ze zde obecne plati, ze fotit pamatky ma smysl jen z patricne dalky. Kdyz totiz zaostrite bliz, vsimnete si, ze omitka je sice pekne bila, ale misty opadava, okna jsou zevnitr pobita bednenim a vubec, budovy se neuzivaji. Pomalu jsme se v ostrem protivetru vydali zpatky na 'nasi' Playa del Ingles, Anglickou plaz (vyber nazvu ulic, plazi a ctvrti je tu znacne pochlebnicky, napriklad Nekkermann avendida a podobne). Minuli jsme asi celou Evropu v duchodovem veku (bohuzel i tu liberalni nuda penzionovanou cast EU), az jsme dosli k nasi oblibene pujcovne surfu.. ktera byla pro velky vitr zavrena. Takze Adamovo surfarske srdecko melo po zizalkach. Aspon jsme se vykoupali, coz byl diky paradnim vlnam skvely zazitek plny adrenalinu a slane vody az v zaludku.
Objev dne: Varouch 5. den objevil jak pustit v kuchyni teplou vodu - majiprehozenou znacku teple a studene.
Zajimavost: Na kazdem rohu je tu nejaka klinika nemocnice nebo aspon doktor nebo velika reklama na doktory. Asi tu celkem prosperuji, protoze prumerny vek obyvatel hotelu a bungalovu se blizi smrti.
Rano nas vyjimecne nevzbudil myc bazenu. Varouchovi se zdal prvni spanelsky sen, o Dustinem a Varouchem nechytitelne harajici Harine (mouka). V ramci zahaneni sklonu k dvacetictyrhodinove sieste jsme navstivili free-motion.net (zrejme nemecky podnik), kde jsme nejdriv zakoupili 15min internetu za 1€, abychom poslali domu i elektronicky pohled, a po zkonsolidovani financnich prostredku jsem rozhodl, ze Varouch pujde za 85€ se mnou na nejvyssi kopec Velkeho Kanara (Pik Franca), cimz se zbavime vsech tech odpornych penez, ktere nam jeste zbyvaji. V cene lezeni na kopec je vodne a ovocne.
Dnesni vyprava mela pak uz pouze jeden cil, a to nalezt a ukoristit velmi vzacnou bylinu Strelizia, rostouci pouze na Velkem Kanarovi, kterou pokud vyrypnete za praveho poledne,vycpete s ni hlavu tri roky stareho psika a zapecete to s rajskou omackou, tak to nebude k jidlu. Tuto vzacnou kvetinu jsme nakonec vyrypli v centralnim Sparu za pokutu 5€.
Zbyvalo nam posledni odpoledne s moznosti navstivit vlny u plaze a zkusit vlnici se serfovani. Za dalsich 8€ jsem na 1h zapujcil zlute prkno a navlecen do mokreho obleku (wetsuit) jsem se koril pred vlnami Atlantiku, ktery se mi spolu s vetrem zaslouzene snazil omlatit prkno o hlavu. Priznavam, ze parkrat jsem se po nem pekne svezl (maximalne v klece, postavit se mi nikdy nepodarilo), ale spis se jednalo o marny boj s vodnimi mlyny. Znacna cast serfarskeho umeni sestava z cekani a spravneho odhadu potrebne vlny a predevsim ze spravne vzdalenosti od brehu do mista, kde se vlny zacinaji lamat, ale jeste nejsou tlumeny vlnou odrazenou. O nesnadnosti dostat se po vlnach od brehu jsem jiz psal. Varouch zase zaznamenal nesnadnost jit po dne ke brehu, nebot zpetny proud podtrhava nohy. Provozovat jezdeni na vlnach lze i bez prkna - clovek musi udelat prkno ze sebe a pak to obcas svisti az vam to obraci nosni dirky naruby. Pri prkennem jezdeni je neopren nutnost, protoze prkno je zdrsnene a bez nej byste meli na brise silnicni lisej - ja ho mam jen na lokti. Pouziti Long Johna neni idealni - pripaluji se ramena, ktera jsou stale nad vodou a zip umisteny na brise, resp. jeho jezdec na hrudniku, neprijemne tlaci.
Podfuk pri veceri: Koupili jsme si k veceri nejakou instantni omajdu od Galiny Blanky, coz je spanelska odruda Knorra a Vitany. Bohuzel na obalu byly veskere instrukce a popisky jen ve spanelstine. S moji nynejsi slovni zasobou jsem byla schona 'precist' jak se ma vec varit, ale neprelouskala jsem, co ze je to vlastne za omajdu. Ridili jsme se tedy obrazkem na pytliku. Tam byla nejaka besamelovka, ktera podle nacervenale barvy vypadala strejchnuta paprikou a v omajde plavaly hrasky. Az potud jsme netusili zradu, tu jsme prokoukli az pri ochutnani. To, co se tak tvarilo jako hrasky, byl zeleny pepr a bylo ho hodne. Takze jsme si koupili peprovou omacku. Celkem hnusnou. Priste dam radsi na obrazek se zampionem a napisem Champignon sauce.
Dostali jsme uterku.
Den primo nabity programem - abychom nesklouzli k celodennimu nicnedelani a trapnemu opekani se u bazenu. Za 42,5€ na osobu nas cekal den plny dobrodruzstvi, napeti, zabavy a vzruseni. A to i bez N@vy. Cekal nas totiz technicky narocny vystup na nejvyssi horu ostrova, proslulou sestitisicovku Pico de Las Nieves (Snezny vrcholek - 1951m.n.m, sestitisicovka je to jen ve stopach :)). Pruvodkyne, jejiz jmeno jsem nepostrehla, nam nafasovala vodu a svacinu. Pred vlastnim pochodem nas vyvezli malym mikrobusem do hor, nejdrive na exkurzi do baru, kam asi takhle dohazuji ksefty, a pak o par kilometru zpatky na misto zvane Cruz Grande, odkud vedla turisticka stezka.
Znaceni cest je celkem vagni a neurcite, postrada systematicnost klubu ceskych turistu. Zpravidla jde jen o par drevenych smerovek na krizovatkach ci vyznacnych bodech, jinak behem cesty lze potkat jedine znacky - hromadky kameni naskladane podel stezky. Turistika je na Kanarech v plenkach. Nase trasa byla vyletni - za necele tri hodiny 8 km, 750 m prevyseni a piknik. Cesta je asi nejnarocnejsi na zacatku, kdy se pomerne strme klikati ve skalach. Odmenou za vynalozene usili jsou impozantni vyhledy do udoli a po destich i neobvykle vodopady.
Behem cesty jsme dostali vyklad k nejbeznejsim rostlinam, ktere jsme mijeli - napr.opuncie se na ostrovy dostaly z Mexika a rychle zdomacnely, nejvetsi obtize tu pusobi rychle rostouci bambus a dari se zde i levanduli. Take nam bylo vysvetleno, ze obchodni centrum ostrova nebylo v pristavech, jak jsme se naivne domnivali, ale ve stredu ostrova v Tejede. Pripada nam to divne - tahat zbozi do hor...
Pod vrcholkem jsme si zapnuli bundy, nebot spicka hory se topila v sychravych mracich, za ktere by se nemusel stydet ani vrcholek Jestedu. 2000 metru nad morem taky udelalo sve a konecne jsme meli pocit, ze je listopad. Vyhled byl... nezapomenutelny. Tolik mlika kolem sebe jsem uz dlouho nevidela.
Na vrcholku jsme se nezdrzovali a zase sli. Cekal nas kratky sestup dolu k silnici, kde jsme v lese objevili oficialni taboriste. Mistni obyvatele udajne radi stanuji, casto i ve snehu, nicmene jsou nesvi, kdyz jim vedle stanu nestoji auto, takze i tady najednou stalo uprostred lesa nekolik aut.
Pruvodkyne zatelefonovala ridici, ze jsme dosli, a hlasila, ze za 30 sekund tu bude autobus. Po peti minutach cekani nasledovaly vtipy na tema 'mańana' a po 20 minutach nas vtipkovani zacalo prechazet, protoze se uz za nami dovalilo mlzne Kebulovo pocasi se studenym vetrem. Pruvodkyne se snazila dovolat ridici, ale nemela vetsinou signal (takhle to vypada, kdyz se clovek spoleha na mobilni technologie), nakonec nas poslala nejaky ten kilometr napred do hospody, kde aspon pockame v teple.
Hospoda byla knajpa plna spanelu. Komu vrta hlavou, kde se v lese najednou vezme tak popularni podnik, tomu prozradim, ze hospoda lezela primo uprostred stanovaciho a grilovaciho uzemi. Kam oko dohledlo, tam byly kamenne venkovni grily a posezeni. I pres chladne pocasi se naslo dost dobrodruhu ochotnych grilovat. Trebas i v perovce. My jsme si celi zkrehli dali caj podmirak a pak uz jen zbozne doufali, ze konecne prijede pan "30 sekund". Nakonec prijel. Po hodine byl u nas jako na koni. Nemeli jsme ani silu protestovat. Za dalsi hodinu nas vyklopil pred nasimi bungalovy, kde jsme asi v bundach pusobili dost exoticky. Pak nas uz cekala 'jen' cesta na letiste a domu.
Pro turistu: Turisticke stezky sice jsou, jsou moc pekne, ale jsou malo znacene. Je problem sehnat opravdu podrobnou mapu, nejpodrobnejsi 1:100 000. V centralnich oblastech neni problem prenocovat v oficialnich taboristich (zdarma) nebo i nekde cestou v lesich. Do stredu ostrova jezdi pravidelne autobusy (smer San Bartolome), takze neni treba slapat pesky az od more (zadna extra krajina kolem, akorat haldy serpetyn do kopcu). Casti uzemi jsou vyuzivany pro zabavni lov, jsou oznaceny cernobilymi sikmo delenymi tabulkami a je radno se jim vyhybat zvlaste v utery.
Covex & Vara