JUDO

   Na začátku toho krátkého článku o Džúdó si nemohu odpustit jěště malou polemiku na téma psaní japonských slov v češtině. Jiste si již někdo všiml, že zde nepoužívám klasické "Judo", ale "Džúdó". Existují totiž dva způsoby přepisu těchto slov. Ten špatný a bohužel zažítý je anglický fonetický přepis převzatý to češtiny. Snažím se tedy používat správné české přepisy těchto slov. Myslím, že čeština je jazyk, který má na to, aby si je přepsal po svém a lépe. Někdy je však těžké přepis odvodit, když neznáte originální výslovnost. Navíc v Čechách pro to neexistuje žádná standardizace.
   Džúdó je syntetická forma umění, kterou vivynul J. Kano. Začalo být popularizováno v r. 1882, právě v době, kdy džúdžucu začalo upadat. Jako syntézy je džúdó zralou formou džúdžucu nebo budó. Džúdó se obrátilo k tělesné výchově a kultuře. Původně bylo džúdó míněno jako forma tréninku. Dnešní moderní džúdó však příliš zdúrazňuje soutěže a sportovní interpretaci. Zakladatel J. Kano si nikdy nepřál, aby džúdó dominovaly sportovní hlediska. Jeho džúdó bylo založeno na principu nejlepšího využití energie (sierjoku zenjó) a principu vzájemného prospěchu (džita kjóei). Ve svém džúdó varoval před zneužitím mentální a fyzické energie. Jeho taktika džúdó závisela na správném způsobu a načasování poddání se a odporování protivníkovi. tento fakt je často přehlížen.

   Kano studoval boj sumó a řady džúdžucu rjú. Získal odbornost v Kitó a Tenšinšinjo rjú. Na základě těchto rjú vybudoval většinu svého systému, který zahrnuje techniky házení, chytání, atemi a resuscitace. Vše je sestaveno do systematického studia. Potlačoval bojové prvky džúdžucu avšak přesto požadoval studium situací sebeobrany ve formě kat. Tyto katy a šiai (soutěže), ve kterých se tyto techniky aplikovaly, představovaly metody tréninku, které vedly ke zdokonalování mysli a těla.
   Z úsilí, které Kano vynaložil, vyrostlo mezinárodní džúdó. Kódókan (v knížectví Mito) jako mateřská škola dodala technické vedení pro šíření džúdó po celém světě. S tímto rozšířením vzniklo i mnoho interpretací džúdó, které byly nakonec mnohem širší než jasně vytýčené džúdó Kanovo. Moderní doba klade veliký důraz na sportovní džúdó a tím se do značné míry ztrácí prvky sebeobrany a další vnitřní hodnoty vtělené do původního džúdó.
   Kano také vyvinul unikátní systém stupňů pro džúdó. Tím neúmyslně silně ovlivnil budó formy, které se vyvíjely v období Meidži a taišó. Všechny budó systémy pak přejaly tuto klasifikaci, rozdělenou na mudanša (bez stupně) a júdanša (se stupni), ve významu kjú (žákovské stupně) a dan (mistorvské stupně). Takovýto klasifikační systém v klasických formách bugei (systémy džucu) naprosto chybí.